info@skialpseniors.cz
SKIALP ACADEMY 2017
FOTO ALBUM

SKIALP ACADEMY ALPY4000 6.-12.5.2017 (Saas-Fee, Zermatt, Chamonix)

Po loňské účasti na GROSSGLOCKNER – GROSSVENEDIGERskialpovém kurzu speciál pořádaném (jak jinak) Viktorem Kořízkem (Alpy 4000), jsem se rozhodl posunout se zase kousek dál a zúčastnit se Viktorovy Skialp academy 2017, tj. konečně Švýcarsko a dotek čtyřtisícovek. Všechny Viktorovy akce jsou nejen túrami pod vedením zkušeného horského vůdce, ale hlavně nekonečné kamarádské předávání praktických zkušeností a hodinové diskuse na chatách o tom, jak se ve velkých i malých horách chovat tak, abychom neohrožovali sebe ani ty druhé. To je nesporný bonus, který dělá akce výjimečnými.

Alpy 4000, Viktor Kořízek

Rozhodnutí padlo (po krátké diskusi v rámci Viktorovy přednášky tady v Praze a ujištění „v pohodě to zvládneš“), rychle objednat, zaplatit a těšit se … (Ono tyhle akce, jako jedny z mála, dávají smysl i když je hnusně. Viktor zařadí instruktáž, výcvik, prostě super a žádný promarněný čas a tupé pohledy z okna do mlhy a děště …)

Taková akce se plánuje alespoň půlrok dopředu, takže předpokládaný itinerář je jedna věc, skutečnost může být jiná. Je třeba vše přizpůsobit okamžitým podmínkám v daných destinacích. Tak se stalo loni na Grossvenedigeru, tak se stalo i letos, ale neubralo to nic ze slíbených hodnot a zážitků. (Pozn. reportáž a fotoalbum z Grossvenedigeru se také objeví formou příspěvku, zatím možno shlédnout video na YouTube, stejně jako klip z lavinového kurzu Expert, vše akce Alpy 4000)

Den první

cestou na Britania hütte ...

Cestou od horní stanice Felskinn na Britania hütte

Naložit do auta všechny potřebné cajky, v sobotu ráno vyrážím. Dálka veliká, cesta otravná, roční dálniční známka do Švajcu, kraje neunoistického. Večer se scházíme v příjemném penzionku v Saas-Grund (fajn, že budeme platit jen dny které spíme, věci si můžeme nechat v apartmánu po celou dobu pobytu). Pivko, žvanec, krátká seznamka, kecy … vše, jak má být ! Parta bezva, ono to půjde.

Viktor samosebou má vše připraveno, nezbytné organizační věci, poplnění výstroje zápůjčkou atd. Vše začneme na pohodu a podle předpovědi počasí a jízdního řádu lanovek. Takže v neděli dopoledne bude opakovací cvičení a nácvik záchranných technik v garážích Saas-Fee, odpoledne vyjedeme lanovkou na Britania hütte, dál se uvidí …

Den druhý – Britania hütte

Britania hütte ...

Britania hütte

Druhého dne ráno přispat, nasnídat v aparmanu a společně vyrazit na lehké opakování a doplnění rutiny jištění, štandování, slaňování s jištěním, techniky vyprošťování z trhlin … Vše v garážovém domě v Saas-Fee. Pak oběd, sbalit a vyrazit místním autobusem do Saas-Fee, přejít městečko až k lanovce Felskinn. Kupujem jen jednosměrný lístek, dolů to půjde buď po po sjezdovce nebo jinudy …

Počasí zatím nic moc, ale má se zlepšovat. Přesun na chatu Britania hütte cca hodinka v pohodě traverzem, ubytko a čekání na obřadnou švýcarskou chato-večeři (obřadnou nikoliv obsahem, ale rozvážností podávání), však nikam nekvaltujem, co ? Večer opět počasí, plánování, snídaně bude 5:30, vypadá na pokus o výstup Strahlhorn (4.190 m).

Den třetí – Strahlhorn (4.190 m)

vrchol Strahlhorn ...

Strahlhorn (4.190 m)

Vyrážíme, jak bylo plánováno počasí není úplně beznadějné, čeká nás přes 1.400 výškových metrů, takže budem šlapat, uvidíme co s námi provede výška. Nocleh na chatě je príma pro alespoň úvodní aklimatizaci, já to ještě u snídaně podepřu jedním Valetolem, bolest hlavy dovede být protivná, což někteří následně okusili …

Brzy se navazujem a vznikají 2 lanová družstva já jdu ve čtyřech, s Pavlem, Lukášem a Martinem, Viktor s Adamem a Monikou. Vše v pohodě, jen cca ve 3.800 metrech se projevují v našem družstvu aklimatizační problémy. Já jsem docela v cajku, potíže jsou zapuzeny morálem a nakonec se pod vrcholovou pasáží setkáme s prvním družstvem, které nám „naložilo“ dobrou půlhoďku. Příště se to zase otočí … Cestou střídavě slunce, mraky … první pohled na Matterhorn jsem odbyl s tím, že fotit budu až nahoře. Jo nahoře … tak akorát houby. Naštěstí fotky sdílíme, tak je foto-galerie omatterhornována dostatečně. Rychle ke kříži, foto a mažem dolů, pokud je alespoň trochu vidět. Hmmm difuzní světlo se tlačí s námi dolů, takže si sjezd moc neužíváme. No jak se to vezme, že ?

Pozn. mám takovou teorii: když v těžkých chvílích nebudem reptat a budem pokorní a spokojení, tam nahoře to vidí a posléze nás odmění !.

Hlavně, že v difuzi v rozměklém sněhu dojíždíme všichni v pohodě. Ještě vyšlápnout na chatu. Následuje již známý rituál večere, plánování, zkušenosti a v neposlední řadě i obvyklé kecy. Čtyřtisícovka dobyta, zítra by mělo být počasí i aklimatizace lepší, Viktor tedy vytyčuje jako cíl  Rimpfishhorn (4.198 m).

 Den čvrtý – Rimpfishhorn (4.198 m)

Ráno opět budíček a v 5:30 snídaně, příslib lepšího počasí je odměnou za včerejší sjezd. Vše klape perfektně, co je snad partno i z foto-galerií. Dokonce i čas v sedle Rimpfish (4.001 m) je slušný, protože jsme tam kolem poledního.

Vrcholová pasáž Rimpfishhorn. Červená-správně, modrá-špatně

Vzhledem k chladu v sedle  je nemožné, nechat jednoho vláčnějšího válečníka (včerejšek byl náročný) v sedle, aby ostatní dokončili výstup, děláme pár fotek v pozadí s Monte Rosa a hlavně nás čeká parádní sjezd za skvělého počasí ! 

Pozn. Výstup ze sedla na vrchol žlabem, pak po hřebínku by spolknul tak 2 hoďky a je lehce lezecký (PD) viz. ilustrační foto a popis výstupu. Takže dobré rozhodnutí a opět trochu pokory, žádné riziko. A hlavně … je důvod se sem vrátit !   

Parádní sjezd je bez komentáře, kouni na fotky … následuje ještě nácvik štandování ve sněhu a již standardní večerní obřady …

Dnes tam padlo opět cca 1.400 výškových metrů, takže zítra bude „odpočinkový“ program. V plánu je Fluchthorn (3.802 m) a předlouhý sjezd k přehradě …

Den pátý – Fluchthorn (3.802 m)

Fluchthorn (3.802 m)

Zaplatili jsme večer, ráno obvyklý tělocvik s uklízením lágru, všechny věci balíme sebou, už se nevracíme. 

Míříme, zpočátku již známou cestou, do údolí a pak doleva směrem na Fluchthorn (3.802 m). I když na zítřek je hlášeno zhoršení počasí dnešek je přímo parádní ! Sjed, který nás k přehradě čeká vede z části v docela strmém svahu a žlebu, musíme být tedy  rychlí něž vše změkne a bude hrozit uvolnění sněhu. Rozhodujeme se tedy s Monikou počkat v cca 3.500 m na útočné družstvo. Velmi to vítám, protože mám trochu obavy ze stavu operovaného kolena a paty v rekonvalescenci … navíc nás čeká parádní sjezd. Sjezd z vrcholku je docela mírný, tak jej oželíme … kecy, cigáro a alespoň v klidu pořídíme pár lyžařských záběrů sjezdu našich kamarádů. 

 Sjezd dolů je skutečně parádní v členitém terénu, místy jedeme po jednom … asi nejzajímavější lyžařská pasáž celé akce. Protože Švýcarům sletěl u přehrady na cestu kubíkový šutr, tak je cesta zavřená, musíme tedy nějaký ten kilometřík po svých na zastávku autobusu Saas-Almagell, Zermeiggem. Taxíkem do penzionu, pak stíháme ještě výlet do Zermattu, večere, porada, kecy, odpočinek … zejtra má být hnusně, tak žádnej kvalt …

Den šestý – odpočinek a nácvik …

Pozn. Koukám, že mi to vyšlo stejně, jako 6-ti dobý spalovací motor českého génia – Járy Cimnmana, který krom 4 dob obvyklých měl dobu pátou-mazání a dobu šestou-odpočinek … no kousek Cimrmanovského génia je asi v každém Čechovi …  

20170511_195109

Večeře v Saas-Fee

Dnes se věnujem odpočinku a opakování nácviku vyprošťování z trhliny z něhož pořizujem i záznam. V plánu je ještě reálný nácvik tuším z šestého patra garáží. Venku leje jak z konve, tak jsou podmínky na cvičišti jako fík. Pod Viktorovým dohledem vše  nachystáme a … kde se vzal, tu se vzal jakýsi cyklista parkující bicykl, obchází, čumí a mizí. No a za chvíli je tu ono prapodivné elektrické autíčko POLIZEI. Následuje marná diskuse se slušnými, leč neoblomnými četníky. Viktor je certifikovaný gajd – jasně, má to momluveno s garážmistrem-jasně … ejhle memá to projednaná s jakousi místní horskou stanicí. Takže hovno paní Müllerová, balíme cajky a půjdem se nažrat a mlet ty svoje rozumy … cestou se ještě domlouváme na společné večeři v restauraci v Saas-Grund. Důstojné a příjemné společenské zakončení zájezdu. Zítra odpoledne už bude rozchod a většina pojede rovnou domů.

Předpověď vypadá na zítřek dobře pro oblast Chamonix a protože jsme byli hodní a nezlobili jsme, tak nám Viktor slibuje pokus o sjezd ledovcem v údolí Blanche z Aiguille Du Midi (3842) ….

Den sedmý – sjezd z Aiguille Du Midi (3842)

Vyrážíme časně, abychom stíhali jednu z prvních lanovek. Viktor nás vede na parkoviště, které je zadarmo, takže příjemné.  Chamonix je v této době trochu ospalé bez obvyklých davů výletníků. Kafe v bufetu velkolepé spodní stanice lanovky, cosi sladkého, pár fotek, lano zatím nejede … za chvíli se ale dává do pohybu, takže úprkem pro bilety, kupujem jednosměrný nahoru v kombinaci se zubačkou zpět do Chamonix. Nahoře je paráda, Blanc sice nevidíme, trochu se to válí, tak nakonec nejedeme strmější variantou (viz. vysvětlení ve videoklipu), i tak je to nirvána. Pro přechod ostrého hřebínku se navazujeme. Když vtipkuji se sousedním „spolulezcem“ je protivný a sděluje mi, že má poprvé na lyžákách bodliny a v ruce motyku a navíc mu cosi dělá žaludek, rozumím. Nakonec vše v pohodě … takže jen skvělý prolog před sjezdem.

DSCN3910

Hřeben z vyhlídky Aiguille Du Midi (3842)

Pozn. Opět humorná příhoda, tentokráte šikmooká. Japonci v Chamonix mi připoměli známý film Kokosy na sněhu. Proč ? Už, už chceme vyrazit z vyhlídky na Aiguille a  tu koukáme na boj 2 místních gajdů s vláčkem klientů na sestupovém hřebínku … nevěříme očím. Jeden si tam sedá, partně, že nejde dál, či co. No bezva asi se budem učit lítat. Ale místní zkušení gajdíci to vyřešili a hada uvláčeli až dolů. Adam kouká pod nohy a hele, platný lístek na vláček, inu bere ho sebou, může tam dole někomu chybět. Po průjezdu ledovcem nachází Viktor lyžařskou hůl, inu bere ji sebou, může tam nahoře někomu chybět. Během výstupu pak nachází ještě i druhou, inu … bere ji sebou taky. V hospodě na vyhlídce nalézáme v bujaré euforii po splněné misi celý vláček Japončíků i se dvěma gajdíky. Jejich radost nezná mezí když zjišťují, že jim neseme poztrácený matroš, protože jednomu opravdu chybí lístek, jinému hole. Maj prostě skvělej den. Neposrat se na hřebínku, sjet ledovec, vylézt 170 m po žebřících v lyžákách a tam potkat poztrácený materiál, tomu říkám velkej den při návštěně kolébky Alpinismu … Duchapřítomný Viktor jim s lišáckým úsměvem vysvětluje, ať neukazují chrup a koupí chlapům pivo a Monice pohár. Stalo se. Tímto dobrým skutkem konečně tedy mohou naplnit svoji misi beze zbytku … 

Dojezd po ledovci je zajímavý, protože se místy jede po čistém ledu ze kterého vyčnívá spousta kamenů. V tomto období nejede exkurzní lanovka k ledovci, šplháme tedy cca 170 výškových metrů po žebřících. Bezva zpestření, pro příznivce alpinismu ale spíše smutná zpráva, protože právě tolik ledu ubylo na ledovci Mer de Glace od r.1820. Po občerstvení japonským pivem na vyhlídce jedeme vláčkem zpět do Chamonix. Začínají padat první kapky, vše načasováno přímo skvěle. Nebo, že by ti tam nahoře ? V Chamonix ještě príma Giros u Řeka a pak už loučení a rozchod … zase někdy příště.

Závěrem už jen poděkování Viktorovi i všem spoluúčastníkům, parta byla výborná.

Videa z túr
♦ Saas-Fee – Britania Hütte (3.030 m), Strahlhorn (4.190 m), Rimpfishhorn (4.198 m), Fluchthorn (3.802 m)
♦ Chamonix- lanovkou na Aiguille Du Midi (3842) a sjezd údolím Blanche

Videa z nácviku během akademie
♦ budování štandu ve sněhu z cepínu
♦ sestavení dvojitého kladkostroje z karabin a průsíků pro vyproštění z trhliny

This Post Has One Comment

Napsat komentář