Parádní weekend v Zell am See
Črtnáct dnů po návratu z Gruzie, v Alpách nasypalo, tak rychlé rozhodnutí je v podstatě naše povinnost abychom neurazili prašanového boha tam nahoře. Příslib parádního počasí se musí využít. Zajišťuju rychle ubytování, Standa bere auto a vyrážíme ve čtvrtek 6.2. do Kaprunu. Je třeba si trochu spravit chuť po předchozím výletu …
Bydlíme v Epona-Chalet téměř v centru Kaprunu a máme to tedy coby kamenem dohodil na Schmittky do Saalbachu i na RudolfsHütte … paráda. Večeře v hospůdce přes ulici, připravit, zítra tj. v pátek zajedeme do Střediska Saalbach-Hinterglemm …
Pátek
Lehká snídaně, po ní vyrážíme do Hinterglemmu a Zwölferkogelbahnem jedeme nahoru na Zwölferkogel (1.984m). Parádní počasí a neuvěřitelná viditelnost. Průzkum terénu a sněhových podmínek provedeme výstupem na Hohe Penhab (2.113m) a budem pokračovat po hřebeni přes Schoenhofer Wand (2.107m). Sjedeme udolím Schwarzachengraben zpět do Hinterglemmu. Vše naprosto parádní, na hřebenech sice sfoukáno, ale na správných svazích tuny a metry sněhu. všechny svahy odpaňujeme, nikde nikdo, prašanový bůh nás odměňuje, my si to užíváme a vážíme si toho. Tak, jak se patří. 
V prašanovém opojení úplně netrefím sjezdovou linii přes Ellmaualm a tak končíme až dole na příjezdovce do Hinteglemmu. Asi nejsme první zbloudilí frírajdeři, protože tam štafluje táko, které nás hodí za skvělou zondrprajz 15€ k autu. 
Paráda. Večeře, krátká porada a rozhodnutí. Zítra se klube opět parádní den, tak to bude Weisssee a nějaká ta tůra o patro vejš. Zítra je sobota, navíc parádní počasí, tak mám jen trochu obavu, že nebudem sami s tímhle nápadem …. Standa se ještě domlouvá s Jirkou, který přejede zítra na skok z Brna.
Sobota
Po příjezdu na parkoviště Enzingerboden milé překvapení, kromě pár zasněžených aut jen pár nadšenců. Zdá se že nával nebude. Príma bonus. Dole mrzne, po příjezdu lanovkou na Rudolfshütte neuvěřitelné teplo a parádní sníh. Koukám užasle na jezero, ferrata Kristall Klettersteig je skoro do půlky pod sněhem. Tam musí být snad 50 m sněhu …. Rychlé rozhodnutí. Všichni pošlapou na klasické cíle Granatspitze (3.086 m) a Stubacher Sonnblick (3.088 m), my zamíříme do klidnější pasáže na Fürleg-Südgipfel (2.947 m). Předchází nás jen malá parta vlčáků z Čech s českým gujdem, ale Ti nejdou na vrchol, ale jen sedlem přechod. Príma ale, že nám šlápnou nástup nad první skalní výšvih, protože připadlo a mládí se s tím popere líp. Jinak výstupovkou už plánujem sjezdy a opět to bude možná odpaňování, protože se do těchto svahů návštěvníci dvou nejpopulárnějších vrcholů nedostanou. Uvidíme….
Výstup jde skvěle a ač je teplo, kvalita sněhu je neuvěřitelná ….
Končíme v sedle pod jižním vrcholem, což je jen cca 50-ti metrový výšvih. Hned je jasné že obvyklá cesta na lyžích je nemyslitelná, je sfoukáno. Nastupujem na vrcholovou pasáž bez lyží západním úbočím, ale cca po 20m na to kašlem. Dole jsem, já osel, zavelel, že mačky a motyky nepotáhnem. Chyba lávky. S každým metrem je sníh na strmém svahu tvrdčí a tvrdčí, pak už nejde prokopnout … takže defenzivní strategie říká, že je to konečná. 
Ještě nastopupíme pár metrů vzhůru na prostřední vrchol, protože je tam naprosto parádní žlábek áááá … začíná odpaňování dnešního dne. Skvělé svahy, parádní sníh, první svah najíždím, pak přepouštím první lajnu kamarádovi Standovi. 
Ještě traverz nad skalními prahy výstupovky a jsme ve strmé muldě, kterou jsem si vyhlédnul při výstupu. Není vždycky bezpečně sjízdná. Je Tvoje, Stando. A byla …. dole potkávám marťánka s hubou rozšklebenou od ucha k uchu. Ono je to docela jiná, najíždět ostatním svah ve kterém nevíš, co tě čeká, co ? A srdce pískaře plesá! Je to to správné opojení.
A to nás čeká ještě jeden vyhlédnutý sjezd dominantního 
svahu nad výstupovou klasikou. Úplně se mi sice nepovede trefit shora vyhlédnutou lajnu a nutno objet skalní blok, ale i tak je to opět paráda. 
Pohled zezdola na 2 parádní stopy výletníků … co víc si přát ! Následuje občerstvení a kecy na sluníčku, než se ponoříme do stínu údolí. Čekáme na Jirku, který už vyráží od horní stanice lanovky, setkání, dostává pár rozumů na cestu a my polívka a poslední lanovkou dolů. Potkáme se na chalupě v Kaprunu …
V neděli
se chystáme se Standou rozumně vyrazit domu, Jirka chce někam, kde to nezná, tak volíme Schmittky a klasickou procházku od lanovek na Maurerkogel (2.074 m). Jakmile opouštíme přeplněný resort, opět nikde nikdo. Na Mauerkogelu potkáváme jen 2 kondomisty a já trnu, aby nám neprojeli plánovanou sjezdovou linii. 
Jsou rychlí, ale srdce mají jen k pumpování krve pro podporu rychlé chůze . My ho máme na správném místě, tak se loučíme s 
Jirkou (který pokračuje dál) a za svitu rozšířených zorniček dvou středněvěkových skialpinistů najíždíme při východní hraně přes převěje přímo dolů …… parááááda. Opět první lajny, opět nirvána.
Byl to jeden ze skvělých výletů, na pohodu a jako bonus je po celou dobu výhled na okolní kopce jako na dlani. Kitzbühelské Alpy, Vysoké Raury s Velkým Zvoníkem i Benátčanem …. 
fotky jsou prima vzpomínkou, ale v nás zůstávají i pocity.
